Vertikální trakce

Když jsem poprvé toto slovo slyšela, přišlo mi naprosto cizí a vůbec jsem nevěděla, co si pod tím představit a co nás čeká. V nemocnici dcerce nožky oblepili náplastmi od stehýnek až po kotníčky a odtud vedla kožená šňůrka, na které bylo závaží. Verunku uložili do postýlky a nožky za to závaží zavěsili, vše vyvážili tak, aby byl zadeček mírně nad podložkou a byl to ten správný tah na kyčle. Takhle jsme viseli 3 týdny v Uherském Hradišti a v Brně ve fakultní nemocnici 10 dní. I když to vypadá jakkoliv strašidelně, Verunka, i když byla z dětí na trakci snad nejstarší ( měla už 7 měsíců a většinou se trakce dělá co nejdříve po porodu), velice dobře to jak ona, tak ostatní děti nesly. Byla ráda, že má celou dobu maminku jen pro sebe :-) Když se to blížilo ke konci, už jsem byla nervozní, měla následovat artrografie v narkoze, která ukáže, jestli jsou kyčle díky trakci správně zakloubeny.